Za chvilku bude oběd

"Za chvilku bude oběd," zvolala jsem a jedna ze studentek jógové terapie, Míša, si oddychla. Věta, kterou si pamatují snad všichni účastníci kurzu jógové terapie, který jsme pořádali letos v lednu v mém milovaném ášramu Arsha Yoga v Jižní Indii.

Ano, jídlo v Jižní Indii bylo, je a bude výborné a mohu říci, že nejeden člověk se nechal doslova utáhnout na vařenou nudli (v tomto případě na domácí rýžové nudli s výborným kari) a odjel do Indie za kulinářským potěšením. Pokud mě někdy někdo slyšel mluvit o Indii, mluvila jsem snad vždy o nejlepším jídle, jaké jsem kdy jedla. A jak se často směje má kamarádka, asi jsem opravdu v minulém životě byla Indka. V tomto příběhu ale nejde o jídlo, kterého jsme se vysíleni intenzivním jógovým kurzem nemohli dočkat, ale o časový úsek...

 Z neznámého máme obvykle strach.
Autor: 
Šárka Konečná

Znáte ten pocit, když vás čeká něco, čeho se bojíte? Když nemůžete spát, když se nemůžete radovat... Když na chvilku zapomenete, že vás něco tíží, usmějete se, ale i přes to je někde uvnitř stále ten pocit, že něco je špatně. "Co to je?", ptáme se v takovou chvíli sami sebe. Aha (přijde náhlé sevření žaludku, jakoby jste spolkli těžký balvan), čeká mě nepříjemný rozhovor s partnerem, schůzka se šéfem či první lekce v anglickém jazyce. Ať už je to cokoliv, strach nás dokáže paralyzovat, pohltit, zahubit.

V blogových příspěvcích redakce neopravuje pravopis, za gramatiku i stylistiku si ručí každý autor sám.

 

V rubrice Jógové blogy můžete i vy sdílet se čtenáři Jógovin své jógové zážitky. Pokud se chcete přidat, kontaktujte nás na info@jogoviny.cz.

Čas se vleče, odpočítáváme minuty. Nechceme, aby ona chvíle nastala, nechceme tomu čelit, možná bychom v tu chvíli raději ani nebyli mezi živými. Čas plyne, ať chceme či nechceme. Situace, které se tolik bojíme, se nemilosrdně blíží. Čas nezastavíme a my nemůžeme udělat vůbec nic, anebo můžeme udělat vše.

Drobná a milá Míša seděla na krajíčku vyvýšeného stupínku, který je určen pro gurudžího, či pro učitele, který vede lekci. Ted den přišla řada právě na Míšu. Při vstupu do Pataňdžaliho sálu jsem si vzpomněla na předešlý rok a vzpomínkou vyvolala omračující pocity strachu před mou první hodinou. Ale pak jsem si uvědomila, kde stojím nyní, že teď je nyní. Že teď není tam.

Ne vždy je pravá chvíle na přítomný okamžik

Přistoupila jsem až k Míše a zeptala jsem se jí, jak se cítí. Nemusela odpovídat. Věděla jsem to. V tuto chvíli nepomohou věty typu "Užívej si přítomného okamžiku", "Nikdy nenastane stejná chvíle jako nyní" apod. I když jsou tato slova pravdivá, ne vždy je člověk otevřen a schopen pochopit plnost těchto slov. Je to stejné, jako když člověku, kterému právě umřela blízká osoba, řekneme "Mělo to tak být". Jistě, že to víme. Jistě, že to tak má být. Jistě, že za čas můžeme říci to samé, ale ne ve chvíli, kdy je naše vnímání zastíněno emocemi. Ať to jsou emoce strachu, žalu či lásky. V tu chvíli to prostě a jednoduše nejde. Přistoupila jsem blíže, podívala jsem se na hodinky a řekla: "Za chvilku je oběd. Za chvilku tady budeme sedět a hladově hltat rýži a kari. Za chvilku."

A bylo tomu tak. Nejen, že hodina, které se tolik obávala, byla nadmíru příjemná, ale opravdu jsme za chvilku seděli v Pataňdžaliho sále na zemi, jógamatky srolované v rohu a pravá ruka měla co dělat, aby stíhala vkládat sousta do úst. Přes svůj kopec rýže se na mě Míša usmála. Bylo tomu tak. Za chvilku pomine vše. Vše, čeho se bojíme.

 Za chvilku bude oběd...
Autor: 
Šárka Konečná

Vše utíká, i to, co nohy nemá

Za chvilku pomine vše. Ale i vše, co máme rádi. V mnoha případech mi pomáhala představa, že vše za chvilku skončí. Pomáhala mi metafora "za chvilku bude oběd". Ale aby z oběda nebyl pohřební obřad. Z oběda je večeře, pak snídaně a další oběd. Na slavnostním nedělním obědě se scházíme "nějak moc často" a jen si povzdychneme, jak ten týden utíká a že bychom potřebovali, aby den měl 48 hodin. A po roce Vánoce a znovu sedíme u nastrojené vánoční tabule a tatínek říká: "Tak už jsme se zase sešli, viď maminko."

Jak pravil svámí Šivananda: "Tam není lépe než tady." Proto si zvolme přístup. Čas nezastavíme, nemůžeme udělat vůbec nic, anebo můžeme udělat vše. Buď budeme myšlenkami utíkat do budoucnosti a upínat se k té a té situaci, která nás jistě vysvobodí z problémů, které pociťujeme nyní, anebo se jim postavíme s moudrým přístupem, který volí svámí Šivananda: "Tam není lépe než tady. Když tam se stane zde, objeví se prostě jiné tam, které bude zase vypadat lepší než zde."

Odložíme i vlastní smrt?

A tak, jak se stále uchylujeme k něčemu, co bude, tak, jak jsme často každé ráno myšlenkami již v odpoledni, tak přesně tímto tempem dojdeme až na smrtelnou postel. Co se stane tam? Už nemáme kam utéci, konečně na chvilku zastavíme a uvědomíme si, jak rychle jsme svůj život prožili. Uvědomíme si, že vlastně ani nevíme, jaký náš život byl...

Jednou jsem se zeptala velmi sterého pána, co by změnil ve svém životě. Odpověděl, že by vstával dříve a nedělal by si s ničím hlavu. Proč? Protože by měl delší den a hlavně teď už ví, že stejně všichni dojdeme k jednomu. Jen si můžeme zvolit cestu a způsob, jak půjdeme.

A tak jak plyne čas, s časem přichází můj učitel Harilaldží do Čech a už tento týden vás mohu pozvat na chvíle strávené ve společné přítomnosti na téma Propojení Východu a Západu v pražském Bindu Yoga Studiu. Opět se otáčím a na chvilku vzpomínám na západ slunce nad střechou ášramu a na mého učitele sedícího a hledícího stejným směrem do dálky jako já. Vzpomínám, jak tam bylo tam a zde je zde.

Kam dál?

Můj blog z Indie měl moc hezké ohlasy. Na mé lekce a workshopy teď přicházejí lidé a...
Sbohem madam letargie, jdu si vyvětrat hlavu
Vzpomínám si, jak jsem se učila na přijímací zkoušky na střední školu. Nad knihami,...
Ve skupině učitelů jógy, kteří přijeli na kurz jógové terapie, se najdou tací, kteří již...
 Alibismus ve jménu jógy
Je podzim, doba introspekce, kdy kvalita tmy přirozeně převažuje. Do jógové praxe to...
Go to top

Nejbližší akce

Pátek, 12. Duben 2024 - 14:00
Pátek, 12. Duben 2024 - 18:00
Pátek, 19. Duben 2024 - 14:05