Umět věci přijmout ve své nedokolanosti

Věci nějak jsou a věřit tomu, že jsou tak správně, je mnohdy těžkým úkolem. Avšak pokud je ve své nedokonalosti přijmeme, dokonalými se stanou. Bylo, je a bude Jógovna místo jakési dokonalosti? Pro mě ano.

Když jsem si vysnila svůj prostor, jógové studio, měla jsem jasnou představu o každém detailu. Stejně jasnou jako je třeba fakt, že po neděli přichází pondělí. Představu o patinovaném stropu. Představu o barevných tónech zdí, kachliček, lustrů. Představu o zemitých barvách protínajících celý prostor. Představu o materiálu, o tmavém masivním dubu, z kterého měly vzniknout skříňky uchovávající poklady k prodeji od převážně českých tvůrců, či jógové deníky, které dvakrát obletěly celý svět, aby se do onoho místa, do Jógovny, dostaly vcelku a čekaly na zápisky nových majitelů. Zápisky vyprávějící jejich sny, jejich příběhy. Avšak věci se dějou jinak. 

"Přirozeností všech jevů je měnit se v každém okamžiku. Naznačují nám to, že všechny jevy postrádají schopnost trvat a postrádají schopnost být stále stejné." (Dalajláma)

 Umět věci přijmout ve své nedokolanosti
Autor: 
Šárka Konečná

V blogových příspěvcích redakce neopravuje pravopis, za gramatiku i stylistiku si ručí každý autor sám.

 

V rubrice Jógové blogy můžete i vy sdílet se čtenáři Jógovin své jógové zážitky. Pokud se chcete přidat, kontaktujte nás na info@jogoviny.cz.

Člověk se nemůže dočkat, nemůže dospat. Ať už je ráno, ať už je ráno - haleká v jednom kuse jako kolovrátek rozbujařelá mysl někde uvnitř a my s ní protančíme v obětí nových nápadů co kam ve studiu umístit, co dalšího objednat a jak provonět toalety, celou noc až do brzkého rána, kdy konečně hodiny na nočním stolku slyšitelným klapnutím přeskočí na číslici pět a my tuto, pro mnohé nekřesťanskou hodinu, označíme jako tu, kdy je čas vstávat a cvičit. To, že ona doba není radostnou ani pro psa, natož pro přítele, s dávkou radosti z nového dne, kdy nás čeká vytoužený a tolik očekávaný pohled na rychle se měnící  prostory vznikajícího jógového studia, přehlédneme a taháme je za cíp peřiny z postele s popěvkem Vstávej semínko holaláááá, avšak k fialce se nedostaneme. To když výbuch radostného popěvku přeruší významné poklepání na zeď ze strany sousedů. A tak doslova sklapneme a po špičkách se odebereme směrem do koupelny. Nicméně nikdo nezabrání veselému povyskočení do výšky bezmála půl metru. 

"Lidé milují věci důvěrně známé a vzorové. Proto každý trpí při zprávě, že se jeho oblíbená kavárna bude zavírat.” (Jack Welch)

Ten den začal jako každý jiný, jen s tím rozdílem, že překypující radost nešla už dále bezpečně uschovávat za fasádou příjemného úsměvu, ale rozjařeností a zubením (konečně onen pojem, který jsem často čítávala v knihách, chápu) jsem vnesla na eskalátorech, vyvážejících mě na sluneční paprsky, lidem do tváří různé výrazy. Někteří se opětovaně pousmáli, jiní se zamračili ještě více. Když jsem to ráno konečně vstoupila do Jógovny, čekajíc tmavě šedou barvu v prostorách šaten a koupelen, padla mi brada přinejmenším po prsa. Údiv? Ano. Bohužel v tom negativním smyslu. 

"Můžeme důvěřovat pouze jediné věci, a sice že jisté se stává nejistým a pravděpodobné nepravděpodobným." (Kjell A Nördström)

Barva světlé šedé házící modré odlesky byla tím, co z onoho slunného rána udělalo ráno šedé. Tedy alespoň z mého pohledu s výrazem podobným oněm lidem spěchajícím toho rána po eskalátoru do práce, která je dle grimas v obličeji nijak zvlášť nenaplňovala. V hlavě mi blikla slova přijímej věci, tak jak jsou. A tak jsem se pokusila. Přijmout barvu, která mi stahovala někde uvnitř žaludek.

Spokojit se?

Den ještě nekončil. Unavená a schoulená v měkkém křesle jsem s telefonem v ruce zavítala na stránky, které inspirují celý svět zajímavými fotografiemi jak interiéru, tak čehokoliv jiného. Potvrzení dojmu z tmavě šedé barvy mohlo toho dne ukončit běhání prstu po hladké obrazovce telefonu, avšak na poslední chvíli mě zaujal dobře známý obrys. To snad.. 

Ohraničení názvu Jógovna ve svém logu jsem spatřila na ploše monitoru ozařujícího toho večera můj útrpný výraz v obličeji. Ani zamrkáním, ani promnutím očí nezmizelo to, co bych raději ani neviděla. Ten pocit, jako by jste v partnerově telefonu našli něco, co raději vědět nechcete. Ten pocit, proč jsem tam lezla, proč jsem to našla, proč jsem to viděla. Byl zde, byl na světě a to, že logo Jógovny je objeveno i jinde, nešlo zpochybnit. 

I když se o to člověk pokouší. I když ve stejném znaku hledá alespoň malinkou odchylku. Sám sebe přesvědčuje. Sám sobě lže. A když zjistí, že lež nestačí, začne se vztekat. Plakat nad rozlitým mlékem. Stěžovat si. Nadávat. Klít. Logo, které několik let používá a pod kterým se snaží tvořit pro mnohé nevytvořitelné, je náhle ničím. To, co všechnu snahu zaštiťovalo, náhle není naším, ale cizím. Ať žije neulpívání, jedno z morálně-etických pravidel jógy.

Prvotní reakce a dalekosáhlý smysl

Reakce výbuchu a vzteku se postupně s tátou, sedícím nad kusem papíru a držícím ořezanou tužku v ruce, rozpouštěla. Naučit se vnímat krásu v nedokonalosti. Jeho slova mě přivedla zpět z bouřícího emočního hurikánu na dřevěnou židli. Nové logo, které začalo pod jeho rukou vznikat, bylo tím, co ve skutečnosti vyjadřuje Jógovnu. Logo staré bylo pojeno s písmenem Š. Tedy s prvním písmenem mého jména. Avšak Jógovna se rozrostala. Už jí nejsem pouze já a má tvorba. Jógovnu tvoří i můj přítel, můj táta, máma, sestra a bratr. Jógovnu tvoří lektoři, kteří s duchem toho místa souzní. Jógovnu tvoří ti, kteří jí fandí, pozorují její vývoj, občas napíší povzbuzující zprávu. Ti, kteří překročí práh a spočinou u velkého stolu s kávou, prohlížející si obchůdek či čtoucí knihu z naší knihovničky, anebo ležící na podložce v šavásaně. A tak nové logo, které ve svém výrazu propojuje dvě polarity v jednu, je tím, co nyní Jógovnu vyjadřuje. Propojení příběhů. A tak mi ona situace naznačila, že je čas pokročit kupředu. Zbavit se starého a otevřít dveře novému.

Jsou dvě možnosti

Buď věci do značné míry apaticky přijmeme tak, jak jsou a budeme věřit, že naše lenost má důvod, nebo poslechneme svou intuici, vnitřní hlas a to, co se nám nezdá, změníme. A tak jsem neseděla se založenýma rukama a měnila. Dle svého nejlepšího přesvědčení. Situace nás učí jak jí jednak přijmout a jak z ní vytěžit moudrost, kterou nám prostřednictvím toho, co se děje, ukazuje. Pokud se z ní však neponaučíme, bude se stále a stále opakovat. Budeme potkávat stále stejné lidi, stejné partnery, budou se nám dít stejné situace. Dokud se z oné situace neponaučíme. A tak jsem se rozhodla ponaučit. Rozhodla jsem se říci ne. Rozhodla jsem se stát za svým názorem a za svým pocitem. A začnu tím, že celé šatny přemaluji - pogratulovala jsem si.

"Pro lidi není obtížné přijmout nové myšlenky, ale zapomenout na staré." (John M. Keynes)

Budování Jógovny nás učí přijímat věci tak, jak jsou. Na druhou stranu je potřeba znát hranici. Hranici toho, kde se potkává přijímání a jednání. Někdy nezbyde čas, síla, peníze... Myslela jsem si, že budu psát blogové články každý týden. Myslela jsem si, že budu mít čas na dopolední kávu a psaní řádků vyprávějících o jednom vznikajícím snu, o jednom jógovém studiu, o strastích i radostech, o mě i o vás, o Jógovně. Ale čas nezbyl. Nezbyla ani síla. Jedno hezké české pořekadlo zní myslet znamená hovno vedět, a tak se zkusme oprostit od vulgarity slova a vidět za touto větou něco více, než pouhé zlostné odbytí našeho nadřízeného či rodiče, kterému se při našem nezdaru omlouváme slovy myslel jsem. Raději konejme. A to, co mohu konat já, je s přátelským pozváním otevřít, konečně, dveře Jógovny a přivítat vás na kolaudačním večírku, který se koná ve středu 14.9. od páté hodiny odpolední dále. Přijďte, buďte v tom s námi, poslechněte si ony strasti a radosti z úst lidí, kteří byli po celou dobu s námi, nosili těžké kusy nábytků do druhého patra, dřeli do hluboké noci, řezali, šili a tvořili a staňte se i vy součástí místa, které má příběh. Jak by řekl můj přítel: Které má koule

Možná nebude hotové vše tak, jak jsem si myslela. Ale budeme. A to je důležité. 

"Soustředíte-li se na výsledky, nikdy se nezměníte. Zaměříte-li se na změnu, výsledků dosáhnete." Jack Dixon

Šárka s jógou začínala jako samouk a později vystudovala klasickou hatha jógu. A pak přišla velká cesta do Indie. Prodala auto, našetřila na letenku a odletěla do ášramu Arsha Yoga, kde se po intenzivním kurzu stala certifikovanou instruktorkou jógové terapie. Cesta za splněným snem vedla přes Indii až k otevření jógového studia Jógovna, místa, které má příběh.

Kam dál?

Jogínův partner, partnerův jogín
Tak jako ve světě neexistuje nic odděleně, tak ani v partnerství nelze žít odděleným...
Potřebné papíry k lektorování jógy aneb Proč nejsem trenérem
Začínají dva víkendy, které mě mají otitulovat trenérem druhé třídy a tak, podle českých...
"Ten, kdo mě zná osobně anebo prostřednictvím mých článků, ví, že za celým nápadem...
Jóga a byznys: prolínání světů, nebo život v matrixu?
Uznávám, že titulek článku zní nehezky. Přiznávám, že se při střetu se slovem "byznys"...
Go to top

Nejbližší akce

Hormonální jóga pro ženy - víkendový seminář
Pátek, 16. Listopad 2018 - 17:00
Víkendový seminář hormonální jogové terapie
Pátek, 16. Listopad 2018 - 18:30
Hormonální jóga pro ženy dle Dinah Rodrigues
Sobota, 17. Listopad 2018 - 9:00