Poslední příběh

Dnes je to týden, co jsem doma, v srdci Evropy. Sedím na bílé měkké sedačce, zabalená v bílém huňatém županu, s pletenými ponožkami, s pejskem smotaným do klubíčka u mých prochladlých nohou a s velkým hrnkem zázvorového čaje s medem a citrónem. Teď mohu s úsměvem a s odstupem vzpomínat na můj pobyt v Indii.

 Je to týden, co jsem doma, po třech měsících v Indii
Autor: 
Šárka Konečná

Co je vlastně štěstí?

Co to neustále hledáme? Je to odjezd na Východ? Je to lepší auto? Ne.

Když sedíte na břehu, na okraji pláže, na teplém písku, který mizí a objevuje se s přicházející a s odcházející vlnou. Když se díváte na nekonečnou hladinu moře, která s každým nádechem přichází a s výdechem odchází. Když si uvědomíte propojenost dechu a života kolem vás. Propojenost dechu a života ve vás. Když dojdete až do tohoto bodu, vše zmizí. Nic není a je vše. My nejsme nic a jsme vším. Zmizí problémy, zmizí vše, co je pomíjívé a na chvilku pocítíme to, co je věčné. Nechme život plynout.

Neupínejme se na věci materiální, na partnery, na děti. Nečiňme z nich šašky, kteří by nás měli rozveselovat, kteří by nás měli dělat šťasnými. Nedělejme z nich prostředek ke štěstí, nedávajme jim v zoufalství všechnu odpovědnost za naše štěstí, za nás samotné. Nedávejme jim vinu za to, že nejsme šťasní. Neupínejme se na věci neměnné. Přišly a odejdou. Jako ta přicházející a odcházející vlna. Jako nádech a výdech. Jednou něco příjde a zase to odejde. Neupínejme se. Tím se zbavíme pocitu strachu, že o něco příjdeme. Tím se zbavíme stresu, nervozity, úzkosti, žárlivosti, hněvu. Ať jde o partnera, o krásný byt, o mládí, o fyzické tělo. Zbavíme se tak pocitu připoutanosti, závislosti a konečně budeme moci žít. Nechme to žít. Nechme to dýchat. Nechme to být. To je štěstí. Tento stav ale můžeme prožít i doma na sedačce.

Když jsem přijela podruhé do Indie, měla jsem určitou představu, jak budu čtvrt roku pracovat, jakým budu karma jogínem, jak posunu svou jógovou praxi a tím i praxi lidí, kteří chodí na mé lekce. Jak budu v klidu jíst, meditovat a milovat (sebe samou).

Dobré jídlo ke štěstí nestačí

V blogových příspěvcích redakce neopravuje pravopis, za gramatiku i stylistiku si ručí každý autor sám.

 

V rubrice Jógové blogy můžete i vy sdílet se čtenáři Jógovin své jógové zážitky. Pokud se chcete přidat, kontaktujte nás na info@jogoviny.cz.

Když se mě někdo zeptá, co je ášram a jak to tam vypadá, pro lepší představu zmiňuji svůj oblíbený film Jíst, meditovat, milovat a jeho druhou část, která se odehrává v Indii. Když jsem tento film viděla poprvé, nechápala jsem pasáž, kdy hlavní hrdinka odjíždí s nalezeným štěstím z Itálie do Indie a začíná tu doslova zuřit. Nechápala jsem, proč odjíždí do Indie, když zjevně našla klid, lásku sama k sobě i přes rostoucí "muffin top" (u nás bychom řekli pneumatiku), potěšení v italském jídle a pohledu na tamní historické budovy. Kdysi jsem tu pasáž neměla ráda. Vše vypadalo idylicky. Jak mohla být šťastná v Itálii a pak v Indii náhle tak nešťastná ve vlastním těle a s vlastními myšlenkami? Tak teď tu pasáž víc než chápu! 

To, že se dobře najíme, to že máme krásný velký dům, to, že jsme stále usměvaví, neznamená, že jsme opravdu šťastní. 

Nastaly dny, na které mě nikdo neupozornil. Nepřipravil. Myslela jsem si, že může být jen lépe, že můžu být jen klidnější a klidnější, vyrovnanější a vyrovnanější. Ale z čista jasna po dvou měsících se ve mně začalo všechno mlít. Nemohla jsem vydržet sama se sebou. Nemohla jsem vydržet s myšlenkami, se starými a potlačenými emocemi. Po všech těch praktikách, které měly přeci mou mysl a mé myšlenky uklidnit, ony naopak lezou ven jako šváby z černé díry. Ovládla jsem tělo, kyčle povolily, nárty otlačené do potřebného tvaru, páteř narovnaná, drží ji teď posílené svaly. Oči zavřené. Ale obrazovka uvnitř hlavy zapnutá. Cítila jsem tlak přímo za čelem. Cítila jsem všechnu zlost, kterou jsem od jednoho okamžiku ve svém životě zastavila. Zavřela jsem velká těžká vrata, zaklapla závoru a vyšla na cestu jógy a sebepoznání. Onehdy vše začalo být růžové, hezké. Začala jsem používat krásné afirmace, jako "miluji své tělo". Jóga mi pomáhala nalézat vztah sama k sobě, to ano. Ale má mysl si vymyslela druhý extrém: široký úsměv na tváři. Vše dobré. Vše úžasné. Uletěla jsem do výšin. Ztratila jsem pevnou půdu pod nohama a nechtěla jsem za žádnou cenu dolů.

Jak nalézt štěstí? Nechat volný průběh tomu, kým jsme

Cílem není emoce potlačit, ale rozpustit. Pokud budeme emoce potlačovat, pokud si nedovolíme jejich průchod, jako jsem jim to nedovolovala dva roky já, projeví se. Určitou dobu to bude fungovat. Určitou dobu budeme zářit jako slunce, bude nám fajn, budeme tolik pozitivní. Ale postupně se bude vnitřní napětí zvětšovat a zvětšovat. Emoce narůstá a pokud nemůže jít ven, pohltí celé tělo zevnitř. Pokud budeme potlačovat svou přirozenost, emoce se může uložit a projevit jako onemocnění. Není to nic jiného než blokáda na energetické úrovni. Energií podle jógy je prána. Je to tedy blokáda na pránickém těle. Může mít různé projevy. Například blokáda prány apány, která je zodpovědná za oblast od pupku dolů a ven, způsobí například zastavení menstruace či dokonce neplodnost... To vše může napáchat potlačená emoce, tedy hutná energie. A pak, když se emoce, opravdu velká emoce, dostane ven, nedá se jen tak zastavit.

Tímto zlomem jsem si prošla i já. Představme si, jakoby techniky jógy odlupovaly staré zatvrdlé vrstvy. Představme si cibuli. Představme si, jako bychom se chtěli dostat k jejímu jádru (naší přirozenosti) a tak musíme postupně oloupat její slupky. Najednou se pod jednou odloupnutou vrstvou objeví červ (emoce). Nemůžeme udělat nic jiného, než jej odstranit, cibuli očistit. A tak jsem čistila a všichni červi lezli ven.

Jóga v nás nevytváří něco nového, jóga nás jen očišťuje od něčeho starého.

A pak jsem se s emocemi naučila pracovat. Díky technikám jógy je naše vnímání jakoby zjemněné a my můžeme přicházející emoci vnímat dříve, než nám stačí otevřít ústa a zakřičet našimi ústy třeba na děti upatlané od jogurtu. Cílem je emoci rozpustit, ne potlačit. Pokud se na ni zaměříme, už jen tou pozorností sama o sobě zjemní. Pokud ji takto zjemněnou se stálou pozorností necháme projít, rozpustí se a nenapáchá škody ani v onen okamžik, ani později.

Buďme tím, kým jsme aneb Ajurvéda s bůčkem

Bála jsem se návratu. Tlaku. Ptala jsem se na satsangu, ptala jsem se swámí, které jsme navštěvovali: Co mohu dělat pro to, abych nezapadla zase do koloběhu západního života? Do koloběhu tlaku, srovnávání, hodnocení? Odjíždíme na Východ, abychom se těchto tendencí zbavili. Odjíždíme pracovat sami na sobě, pak se vracíme a po nějakém čase chtě nechtě svůj střed zase ztrácíme. Či jsme vyvedeni z onoho našeho ticha a soustředění. Odpověď jsem nalezla až po příjezdu domů. 

Jsem Evropanka, ať chci či nechci. Musím říci, že minulý rok, po mé první návštěvě Indie, jsem spíše nechtěla, než chtěla. Nyní říkám a hlavně cítím, že jsem hrdá Evropanka. Že jsem hrdá na to, kým jsem. Ať je to Východ či Západ. Ať jsem blondýna či bruneta. Ať jsem bohatá, či chudá. Na tom tolik nezáleží, protože jsme stejně všichni Jedno. O co jde, je uvědomění si naší přirozenosti. Můj bratr hezky řekl, že ájurvéda pro Evropany je ájurvéda s masem a bůčkem. Nechci říci, jezte maso. Ale už ani nechci říci maso za žádnou cenu nejezte. Jsem Evropanka a má přirozenost je žít tady, v těchto podmínkách. Pojďme se na to podívat tak, že my jsme otevřeni Východu oproti otevřenosti Východu směrem na Západ. Že my můžeme spojit to, co nabízí Východ, ale i Západ. Západní vynálezy, možná i teorie. Pojďme to celé spojit a vytvořit něco mezi. Vytvořit integrálnost.

 Po příjezdu domů mě překvapilo, že necítím stesk po milované Indii
Autor: 
Šárka Konečná

To, co jsem nalezla, je uvnitřnění - ať jsem, kde jsem

Po příjezdu domů mě překvapilo, že necítím stesk po mé milované Indii. Po podložce rozbalené na střeše ášramu. Po příjezdu jsem cítila stejný klid jako tam, jako v Indii. Protože ten klid jsem já. Jsem doma na bílé měkké sedačce, zabalená v bílém huňatém županu, s pletenými ponožkami, s pejskem smotaným do klubíčka u mých prochladlých nohou a s velkým hrnkem zázvorového čaje s medem a citrónem. Jsem šťastná tam, kde jsem. Jsem teď. Jsem tady.

"Pokud dokážeme najít rovnováhu v sobě samých, můžeme s klidem kráčet po nerovných cestách."

A tak bych se chtěla na samotný závěr vrátit sama k sobě a k mé myšlence, co je podle mě jóga. Mohu říci, že následující text, který si můžete přečíst také na stránkách mé Jógovny, má pro mě každým dnem hlubší a hlubší význam. A myslím, že jsem se po tom čase v Indii dotkla samotného dna podstaty toho, kdo jsem já a co je pro mě Jógovna:

Jóga je v mém vidění cesta a zároveň průvodce po cestě životem. V dnešním uspěchaném světě je klidným přístavem a opěrným bodem. Ale není místem odtrženým od reality, není to poustevnická jeskyně ani klidný ášram v Indii. Je to malé místo uprostřed každého z nás, místo přirozenosti a pokory, které nám může pomáhat žít náš život a čelit dnešní stresující době bez újmy na zdraví. A je jen na nás, jak se o tento vnitřní prostor postaráme a čím jej naplníme. A tento vnitřní prostor je právě tou Jógovnou, kterou se společně můžeme snažit vybudovat. Setkávat se můžeme na mnoha místech, ale Jógovnu je třeba nalézt v každém z nás.

Šárka s jógou začínala jako samouk a později vystudovala klasickou hatha jógu. A pak přišla velká cesta do Indie. Prodala auto, našetřila na letenku a odletěla do ášramu Arsha Yoga, kde se po intenzivním kurzu stala certifikovanou instruktorkou jógové terapie. Cesta za splněným snem vedla přes Indii až k otevření jógového studia Jógovna, místa, které má příběh.

Kam dál?

Můj blog z Indie měl moc hezké ohlasy. Na mé lekce a workshopy teď přicházejí lidé a...
Naslouchat svému nitru, třeba v tadásaně
Každý za sebe se může rozhodnout, zda chce žít svůj vlastní život, objevit a naplňovat...
Tyto řádky nepíšu proto, abych se ospravedlňovala a abych vás přesvědčovala o tom, že...
Rozhodnuto. Budu následovat své srdce. Nádech a výdech. Tady a teď. Uvolnění. Nechávám...
Go to top

Nejbližší akce

Adventní rozsvícení andělských svíček
Sobota, 15. Prosinec 2018 - 19:30
Čakrová jóga 1.,2.,3., čakra
Neděle, 16. Prosinec 2018 - 9:30
Jóga pomáhá... tentokrát onkoláčkům
Neděle, 16. Prosinec 2018 - 9:30