Pravidelnost je v Ashtanga józe nezbytná. Proč?

Ashtanga jóga je často vnímána jako pouhé fyzické cvičení nejspíše z důvodu, že na první pohled jsou viditelné vždy pozice (ásany) a studenti Ashtangy, ze kterých při cvičení nezřídka teče pot proudem. Tento obraz dnes také přiživuje internet a sociální sítě, kde mnozí sdílejí své fotografie rozmanitých pokročilých ásan prováděných na atraktivních místech (nezastírám, že to čas od času také dělám...) – ovšem ásan vytržených z kontextu celé jógové praxe. Laik si potom může vytvořit poměrně nepřesný dojem, ať už v pozitivním či negativním smyslu slova.

 Ásany jsou základním kamenem, na kterém můžeme stavět dál.
Autor: 
Eliška Sluková

Hlavním cílem jógy jsou však její duchovní přínosy. Pravdou samozřejmě je, že praxe jógy (praxe pozic společně s dechem ujjayi, bandhami a drishti) zlepšuje zdraví, sílu, pružnost, odstraňuje stres, napětí a vede k pocitům štěstí. Mohlo by svádět smýšlet o Ashtanze pouze jako o dalším stylu cvičení, ale její skutečné léčivé přínosy pramení z celostního přístupu k tělu a mysli – úzce spolu spojených. Společně s formováním fyzického těla pracují jógové pozice tak, že mění zažité stereotypy v mysli, odstraňují sítě negativních vzorců jednání a myšlenek (samskara), které neustále opakujeme. Učením se nových pohybů a překonáváním tělesné pohodlnosti se i mysl učí pracovat v prospěšnějších vzorcích příspívajícím k dlouhodobě spokojenému životu a klidu. Jóga dává přístup k duchovnímu skrze fyzické. Ásany jsou základním kamenem, na kterém můžeme stavět dál – až když zbudujeme zdravé silné tělo a skrze správné dýchání v pozicích očistíme nervový systém a naučíme se plně soustředit mysl jen na naši praxi, tak teprve potom mají smysl další stupně jógy, tedy dechová, koncentrační nebo meditační cvičení (pranayma, pratyahara, dharana a dhyana).

Nicméně výsledky, ať už na úrovni fyzického těla nebo duchovna, nepřiházejí ihned a zadarmo. Význačným rysem Ashtangy je její praxe šest dní v týdnu a neměnná souslednost pozic v sérii, které se ashtangista právě věnuje.

Pouhé studium filosofických textů nebo sanskrtu na cestě za klidem a uvědoměním nestačí, protože informace sama o sobě není znalostí, která má pro nás nějaký přínos. Je potřeba zažít pravé účinky denní praxe na našem těle a posléze i v životě. Jedině tak je možné zařadit moudrost jógy do každodenního života a poznat sám sebe – skrze sebe. Četba základních jógových textů patří ale k praxi samozřejmě také a každý student se o ni začne postupem času přirozeně zajímat v rámci procesu osobního růstu; stejně tak jako o řízení se morálními principy yamy a niyamy, prvními dvěma stupni jógy podle Patanjaliho Yoga Suter. 

Tradičně se Ashtanga praktikuje v Mysore stylu, kdy každý cvičí v rytmu svého dechu důsledně  pozici po pozici tak, jak jsou za sebou v sérii řazeny. Buď takto cvičí samostatně doma, nebo na lekci s učitelem, který studenty při jejich praxi obchází, individuálně opravuje a dopomáhá do pozic podle jejich možností. Souslednost pozic má svůj význam - "zvládnutí" jedné pozice je propustkou posunout se v sérii dál, až je nakonec student schopen každodenně cvičit sérii celou. Zapamatování pozic také umožňuje obrátit pozornost dovnitř sebe, což je opravdovým cílem jógy, a ne se rozptylovat sledováním učitele a očekáváním "co přijde teď". Praxe se tak posouvá do hlubší úrovně vědomí a my rozvíjíme schopnost naslouchání svému tělua soustředěné mysli. Učíme se také trpělivosti a vytrvalosti při každodenním opakování těch samých pozic (pro nás třeba nepohodlných). Sri K. Pattabhi Jois říkával: "You have to do one asana one thousand times to make it perfect."  (Pro zvládnutí jedné asany je třeba ji provést aslespoň tisíckrát.) A Sharath Jois ho dopňuje: "If you don't have patience, you can't learn yoga." (Bez trpělivosti se nemůžete učit jógu.) Překonáváním překážek na jógové podložce se učíme překonávat překážky i v našem životě.

Požadavek šestidenní praxe rozvíjí určité vnitřní mentální odhodlání potřebné pro posun v rámci jógy. Pokud cvičíme jenom, když je nám to pohodlné nebo když se cítíme dobře, potom je jóga pouhým koníčkem, rozmarem, s kterým začneme nebo ho opustíme podle naší libovůle. Pravá duchovní praxe však nemůže být pouze volnočasovou aktivitou, pokud má být výsledkem uvědomění, vyrovnanost a trvalé štěstí. Je to závazek dělat vše, co je třeba k nazírání věcí tak, jaké opravdu jsou – naše fyzické i mentální limity, strachy či nepohodlí, které je nutné odstranit. Jóga jakožto cesta za změnou k lepšímu tedy nemůže být něco, co si zvolíme v pondělí a ve středu a po zbytek týdne předstíráme, že to neexistuje, jak trefně poznamenává Kino MacGregor v knize The Power of Ashtanga Yoga.

Na čistě fyzické úrovni, čím častěji cvičíme, tím rychleji vidíme výsledky – budování síly, flexibility, vytrvalosti. Pokud navštěvujeme lekce jógy jednou týdně, tak se vystavujeme těm samým každotýdenním útrapám, čelení té samé slabosti, svalové bolesti a dalším omezením, protože nemáme možnost zaznamenat posun možný skrze pravidelnou praxi a každý týden začínáme opět "od nuly".

S denní praxí přichází i určitá fyzická bolest – svaly se zapojují novým způsobem, učíme se novým pohybům a někdy se s úsilím přemlouváme ke cvičení, což také bolí. V józe platí, že akceptace bolesti je nutná na cestě za očistou těla (od ztuhlosti, slabosti) i mysli (zbavování se starých návyků, pohodlnosti, lpění, strachu). Jde o to naučit se čelit věcem tak, jaké jsou – neutéct a nevzdat se, jak nám naše stereotypy v myšlení a zažité vzorce napovídají. U bolesti těla ovšem mluvíme o akceptaci svalové bolesti (namožené svaly, třesení při cvičení); nikdy nesmíme pociťovat a překonávat ostrou bolest v kloubech. Pokud se zraníme, může to být nedostatkem koncentrace, kdy se necháme strhnout tokem myšlenek a nesoustředíme se na naše cvičení, na přítomnost – na pozici, správné dýchání a bandhy; nebo na tělo příliš intenzivně tlačíme a ono nám zraněním vyšle signál, že je potřeba někde ubrat, jít o krok zpátky a reflektovat svou praxi s jistým odstupem.

Jóga sama o sobě není univerzálním lékem na všechno, ani neslibuje zázračné výsledky. Je to praxe na celý život – možná po dlouhé roky nezaznamenáme velké změny. Rozhodně je však lepší pracovat na sobě, započít změnu k lepšímu a radovat se i z maličkostí a dílčích úspěchů, než nečinně proplouvat životem ve vlastní pasivitě, nespokojenosti a trápení. Záleží pouze na nás, jak k praxi jógy přistoupíme a jak hluboko se necháme vést za změnou k lepšímu – i přes všechny překážky, překonávání svého ega a pohodlných zažitých stereotypů, které nás činí ve skutečnosti svázanými.

Eliška je lektorkou a oddanou praktikantkou ashtanga jógy již několik let, v únoru a březnu 2015 navštívila poprvé indický Mysore a zahájila každoroční studium v Sri K.Pattabhi Jois Ashtanga Yoga Institute se Sharathem Joisem. Zabývá se studiem východních kultur; výživou, funkční medicínou a zdravím (viz eliyoga.com) a životem v souladu s přírodními principy.

Kam dál?

Po roce zpět v Mysore
Únor jsem strávila stejně jako loni v jihoindickém Mysore, kde jsem praktikovala ashtanga...
Jógová faux pas aneb Přešlapy, přehmaty a pomýlenosti na lekcích
Téma tohoto textu je zamýšleno jako milý popich, jako jemně spiklenecké odlehčení.....
Druhá série Aštanga jógy tvoří s tou první jeden příběh
Nancy Gilgoff je první ženou ze Západu, která studovala a později sama začala šířit...
PORADNA: Mám hodinu času, jak přizpůsobit sérii Aštanga jógy?
Dobrý den, ráda bych se Vás zeptala na jeden dotaz ohledně cvičení Ashtanga yogy. Dříve...
Go to top

Nejbližší akce

Večer otevřených dveří - Škola jógy Anjali
Pondělí, 23. Červenec 2018 - 19:00
Jóga a kakaový rituál
Pátek, 27. Červenec 2018 - 18:30
Iyengar jóga: Paže - ramena, lokty, dlaně
Sobota, 28. Červenec 2018 - 9:30