Blog jedné jogínky pokračuje, začínáme na lyžích v Itáli

Můj blog z Indie měl moc hezké ohlasy. Na mé lekce a workshopy teď přicházejí lidé a říkají "Pokračuj!". A dokonce - číšníci v kavárně, kam jsem chodila i před pobytem v Indii, mi teď přinášejí kávu či čaj se slovy "Nepřestávejte!". Ozývají se mi spolužáci ze základní školy a říkají "Děkuji". Od kolegů lektorů jógy cítím souznění. A vzhledem k tomu všemu jsem se rozhodla pokračovat v blogu jedné normální jogínky ve spolupráci s Jógovinami, kterým patří mé velké DĚKUJI. Naše velké děkuji. 

  • Věc: Deník jedné normální jogínky
  • Mise: Jóga mimo Indii, jóga kolem nás, jóga v nás, jóga v každém slově, jóga v každém činu
  • Cíl: Vše je jedno a vše je Jedno

 Jóga tu byla vždy
Autor: 
Šárka Konečná

Jóga tu byla vždy

V blogových příspěvcích redakce neopravuje pravopis, za gramatiku i stylistiku si ručí každý autor sám.

 

V rubrice Jógové blogy můžete i vy sdílet se čtenáři Jógovin své jógové zážitky. Pokud se chcete přidat, kontaktujte nás na info@jogoviny.cz.

Chtěla bych vám ukázat, že jóga nepatří výhradně Indii. Jóga patří všem a nikomu. Chtěla bych vám ukázat, že jóga tu byla vždy. Že jóga je ve vás i mimo vás. Chtěla bych vám ukázat, jaký je život s jógou, v józe a mimo jógu. Chtěla bych být tady a teď a chtěla bych být naprosto otevřená, suverénní a upřímná. Chtěla bych vám filozofii jógy přiblížit skrze příběhy z běžného života. Skrze mé obyčejné příběhy. Skrze vaše příběhy, které se vám mohou zdát neobyčejné, které vás mohou trápit a které vás nenechají spát. Jedna ze studentek jógy mi řekla: "Nevím, jak jsi to dělala, ale vždy ses mi trefila do tématu, které jsem zrovna v tu chvíli řešila". Chtěla bych psát to, co zažívám já a možná i vy a snad společně dojdeme k tomu, že vše je jedno a také Jedno. Chtěla bych, abychom společně došli k Jógovně, k místu, které má každý v sobě. A tak, jak jsem končila blog z Indie, stejně tak teď začínám blog všednodenní. Proč si to nepřipomenout...

Jóga je v mém vidění cesta a zároveň průvodce po cestě životem. V dnešním uspěchaném světě je klidným přístavem a opěrným bodem. Ale není místem odtrženým od reality, není to poustevnická jeskyně ani klidný ášram v Indii. Je to malé místo uprostřed každého z nás, místo přirozenosti a pokory, které nám může pomáhat žít náš život a čelit dnešní stresující době bez újmy na zdraví. A je jen na nás, jak se o tento vnitřní prostor postaráme a čím jej naplníme. A tento vnitřní prostor je právě tou Jógovnou, kterou se společně můžeme snažit vybudovat. Setkávat se můžeme na mnoha místech, ale Jógovnu je třeba nalézt v každém z nás.

Jedna věc je, přiblížit vám Indii a samotný život v matičce zemi, kam sahají kořeny jógy. Ukázat vám původ, vznik, život s ní. Ale věc druhá je spadnout nohama na zem a pokračovat tady, v Evropě.

Z Indie do Itálie aneb Jíst, meditovat, milovat v reálu

Otázka zní: Jsem vůbec jogín? Jsem jogín, když jsem snědla kousek masa? Jsem jogín, když jsme utratili 250 euro za pár lahví vína? Jíst, meditovat, milovat se stává skutečností a já po pár dnech, co jsem zpět doma z Indie, odjíždím s přítelem a jeho rodinou do Itálie. Na vrcholky zasněžených hor. Jen my, několik vrstev nás (a tím nemyslím panča kóši, ale vrstvy teplého oblečení), lyže a skipas. To bude zajímavý týden, pomyslela jsem si bez jakéhokoliv očekávání a úvah o počasí, mých lyžařských schopnostech či o tom, jak bude vypadat náš pokoj. Ten den jsem nasedla do velkého auta a oddávala jsem se další cestě a přítomnému okamžiku. Jedem!

Maso, áhimsá a výčitky

Itálie jako země mnoha možností. Možností kulinářských. Lidé často jezdí právě do Itálie pro potěšení a ukojení svých smyslů. Myslím, že italské pokrmy jsou jedny z nejoblíbenějších a nejrozšířenějších po celém světě. Dobře, alespoň po Evropě určitě. Spaghetti alla carbonara, spaghetti alla bolognese, spaghetti alla aglio olio, pizza margarita, lasagne, risotto con funghi. Po prvních pár dnech lyžovačky jsme za blížícího se sněžení a husté mlhy dojeli špičkami lyží nejprve do krásného místa ve 2500 m.n.m. s krbem, klidnou hudbou a hlavně s dlouhým stolem jídla, za nímž přímo před námi připravovali zvolené menu. Na chvíli jsem se přenesla ke špinavému stánku vedle odpadního kanálu s vůní moče a s kulisou krys na hlučné indické cestě, která směřuje do chrámu. Zavrtěla jsem hlavou na znamení rozpuštění myšlenek a vrátila se do zpomaleného filmu, kde číšníci chodili s jednou rukou na zády, přihrbeni tak, aby ukázali pokoru k zákazníkům a podpořili jejich zvětšující se ego. Dobrá. Usmála jsem se na ně a podvědomě jsem se schoulila a skrčila také, abych jim naznačila, že mé ego zvyšovat nemusí. Co si dáme?

Přistoupili jsme s tácem blíže k místu, kde kuchaři předváděli své umění. Po chvilce jsem si objednala polentu a posouvala se dál. Lidé za mnou běhali od jednoho ukázkového talíře k druhému a zmateně povykovali "nevím co si dát!". Vzpomněla jsem si na svého učitele a dala mu za pravdu. Vždy, když je v Evropě, objednává pro něj vždy jedno a to samé jídlo jeho žena. Ani se nepodívá do jídelního lístku, nezajímá ji, co daná restaurace nabízí nového. Ale ona sama neví, co by si dala a trvá jí delší dobu, než si zmateně vybere. Nakonec zkusí něco nového a ve finále je zklamaná, protože novinka nestojí za moc a měla si raději také dát to co vždy.

Znáte tento příběh výběru a zmatenosti? Kdy skrze smysly mysl neví kam dřív skočit? Co zakousnout? Co si vybrat? Tato situace představuje v těle určitý stres. Mysl je zrychlená a tento stav se v sanskrtu nazývá Aadhi a je to původ stresu či stres sám. Z nerozhodnosti vzniká boj mezi nižší a vyšší myslí a to je onen stres, se kterým zápasíme každý den od rána před otevřenou skříní, když si vybíráme co na sebe.

Vrátili jsme se ke stolu s plným talířem a se spokojeným úsměvem, jelikož my vybráno již měli. Přítel přisedl s lasagnemi a hladově jsme se pustili do jídla. Bylo výborné. V opojení výborného jídla (a tedy v opojení smyslů) jsem láskyplně nabídla svému příteli ukázkové sousto nabrané na vidličce. Na oplátku vytvořil pravidelný čtvereček ze svých lasagní, ozdobil jej lístečkem rukoly, zakápl kvalitním olivovým olejem a navrch jemně pootočil velkým mlýnkem s čerstvým pepřem. Otevřela jsem ústa a nechala si do nich vložit připravené sousto. Zavřela jsem ústa a začala si vychutnávat ono sousto a celý okamžik. Až do chvíle, než mi zmrzl úsměv, který sklouzl z přítelovy tváře do jeho talíře - uviděla jsem mleté maso vylézající mezi plátky těstovin. Co myslíte, že se v tu chvíli stalo? Proběhla mi smrt před očima? Smrt má? Je konec mé spirituální cesty? Nebo smrt zvířete, které jsem měla zrovna v ústech? Podílím se na násilí? Jsem vrah? Vyplivla jsem kus sousta připraveného s láskou mým přítelem přímo do jeho klína? Začala jsem šílet a ječet? Ne. Se stejnou láskou jsem pokračovala v soustu, spolkla ho a usmála se.

Uvědomila jsem si, které nenásilí (áhimsá) káže jóga a to, jak jej chápu já a jak jej chci předávat dál, tady v Evropě, kde žiji a kde jsou mé kořeny (alespoň pro tento život). Mohla jsem začít plivat jak sousto tak hněv. Mohla jsem si vyčítat to, že jsem se nepodívala dříve. Mohla jsem si představovat, jak mi právě v žaludku leží kus hnijícího mrtvého svalu. Ale kdybych tohle udělala, ublížila bych svému tělu a sama sobě diametrálně více než při dokončení situace s láskou a přijmutím.

Jsem tedy jogín, když jsem snědla kus masa? Jsem jogín, když jsem se nezahltila nenávistí, zlobou a vírem vyčítavých myšlenek? Jsem jogín, když jsem situaci přijala a nechala jí projít bez zbytečných emocí hněvu, které by měly dopad na mé orgány i mysl skrze toxické látky, které tyto emoce vytváří? Rozhodněte sami, milí přátelé.

 Jsem jogín, když jsem snědla kus masa?
Autor: 
Šárka Konečná

Ženy, víno, zpěv aneb Vše je pomíjivé a tak není to jedno?

Poslední večer jsme si sedli před italskou tavernu na zápraží, o které se opíraly poslední teplé sluneční paprsky. Otec rodu objednal kvalitní červené víno a každému rozlil do velkého poháru. Večer se ubíral směrem pohody, sblížení, smíchu a doslova otevření se přítomnému okamžiku až do placení účtu. 250 euro za 4 láhve červeného vína. Pro rychlejší přepočet to je 6000 korun českých! Proč jsme si za takovou cenu nepořídili něco jiného? Vyvstala otázka, která nás všechny donutila přemýšlet. Ale co by si měl člověk koupit za 250 euro? Co by mu udělalo radost? Třeba něco, co vydrží déle? Třeba nové oblečení, lyže či helma? Něco, z čeho by jsme se mohli radovat déle? Vždyť je to jedno, odpověděla jsem si sama pro sebe. Vždyť je jedno, za co utratíme peníze. A tím nemyslím bezhlavé utrácení, či půjčování si peněz se zmíněným "stejně je to jedno". Myslím tím spíše na fakt, že vše je pomíjivé a možná nás udělá šťastnější chvíle okamžiku než kus hmoty, nová věc, kus něčeho, co je pomíjivé.

Nejsem asketa a tak přiznávám, že možná ve chvíli koupi pocítím jakési štěstí. Ale co dál? Je to jen materiál. Je to jen hmota. Je tu a zas tu nebude. Stejně tak pocit štěstí, který jsme mohli pocítit v té chvíli. To samé by někdo mohl říci o vínu. Bylo tu a už tu není a to rychleji než potenciální nová bunda. Nene, drazí. Nejde o jednu, dvě či tři sklenice vína. Jde o okamžik a ten si nekoupíte. Jde o prožití toho, co máme před sebou se vším všudy. A pořádně si to užít. Co jiného je okamžik? Vzpomínka na dědovu teplou náruč. Vzpomínka na babiččiny voňavé koláče. Na chalupu. Na ranní rosu a pobíhání po čerstvě posekané louce. Nebo nová bunda do chvíle, než nám jí kamarád nechtěně propálil, nebo do té doby, než si ji děti spletly s ideálním materiálem na stavbu střechy zahradního bunkru. Rozhodněte sami.

Na závěr tohoto báječného zájezdu jsem otevřela knihu na stránce s tímto moudrem: Pokud si myslíte, že jste osvícení, stravte týden s rodiči - Ram Dass. I tady zvažte sami přátelé, kdo z nás je jen člověk a kdo je osvícen. A pojďme se nad touto větou pousmát. Pokud jsme rodiči, uvědomme si, že i my jsme dětmi a tak neberme tuto větu osobně a raději si uvědomme střetnutí našeho vnitřního dítěte a rodiče. Hari Om.

Kam dál?

"Ten, kdo mě zná osobně anebo prostřednictvím mých článků, ví, že za celým nápadem...
Letorka jógy Šárka Konečná balí kufry a po roce se vrací do Indie. Její cesta přitom...
"Za chvilku bude oběd," zvolala jsem a jedna ze studentek jógové terapie, Míša, si...
 Když se lidé spojí, vzniká ohromná síla, energie myšlenky.
To, co se stalo v Nepálu, s námi doslova otřáslo až tady v České republice. Musím říci,...
Go to top

Nejbližší akce

Pátek, 12. Duben 2024 - 14:00
Pátek, 12. Duben 2024 - 18:00
Pátek, 19. Duben 2024 - 14:05