ROZHOVOR: Jóga a tanec se výborně překrývají a doplňují

"Musíte znát své tělo, musíte ho vnímat. Tělo je fyzická schránka vlastního já a vy jste najednou v kontaktu sami se sebou." Slova sympatické tanečnice, lektorky tance a jógy, choreografky a performerky Dagmar Dash Voudouragkaki lze aplikovat jak jógu, tak na výrazový tanec. Oběma těmto aktivitám se totiž věnuje.

S Dash o sobě víme poměrně dlouho. O rozhovor jsem ji požádala v době, kdy prožívala pracovně velmi intenzivní období. Tehdy mi napsala: "Jedu na krásné, poklidné, místy i bouřlivé vlně a dost si to užívám! Bude o čem povídat." A tak jsme téma rozhovoru nechaly zrát. Do teď.

 Dagmar Voudouragkaki
Autor: 
Taka Tuka Photo

Tanec jako smysl života

Dagmar Voudouragkaki

Tanci se Dash věnuje odmala, tancovala v několika představeních a je také choreografkou. Vede kurzy současného tance pro širokou veřejnost a pořádá taneční workshopy.

Jógu vyučuje devět let, je certifikovanou lektorkou hatha jógy. S respektem k tradičním přístupům v józe ráda kreativně využívá zkušenosti a inspirace také z vinyása jógy a přístupu Dynamic Yogy.

S Dash se můžete osobně poznat nejen na lekcích v Brně, ale také na tanečně-jógovém pobytu v jejím milovaném Řecku: Éla páme s Dash a Lucií na Chalkidiki.

Na začátku byla malá tanečnice a teprve později přišla jóga? Nebo jak to vlastně u tebe bylo?

První intenzivní prožitky tance si pamatuji z období, kdy mi bylo přibližně deset let a tančila jsem doma. Styděla jsem se, proto jsem doma tančila potají. S kamarádkou jsme si později připravovaly choreografie na místní vesnické akce a tam jsme se trochu otrkaly. Byla to první zkušenost s vystupováním a když se podívám zpět, bylo to, co se týká mého tanečního výrazu, dost tristní. Nosila jsem v sobě velký rozpor a přetlak a nebyla jsem schopná ho ventilovat. Stud mne blokoval, zároveň jsem ale měla velkou potřebu fyzicky se projevit. Hledala jsem intuitivně cestu a zhruba od čtrnácti jsem sedm let navštěvovala zájmový kroužek scénického tance. Toto období výrazně formovalo můj vztah k tanci a dalo pevný základ pro mé směřování. Velmi brzy byl můj zájem vyhraněný. Už tehdy jsem věděla, že chci, aby tanec byl smyslem mého života, jak v rovině osobní, tak v rovině pracovní. Sny o tanečnici postupně dostávaly konkrétnější obrysy. Fikce se stávala více praxí a dnes se tanci a józe věnuji naplno.

Studovala jsi pedagogiku v Praze i v Brně. Tehdy jsi objevila jógu?

Jóga s tancem se opravdu potkaly v době mých studií v Brně. Se životopisem v ruce jsem obcházela sportovní studia a snažila se nabídnout lekce tance. Zprvu jeden, dva lidé na lekcích, později však zájem stoupal a časem jsem učila i na více místech až čtyři lekce denně. Dostala jsem nabídku vyučovat dance jógu a poprvé jsem navštívila hodinu powerjógy. Časem jsem si udělala pro vyučování powerjógy licenci. A právě powerjóga byla nesporně tou vstupní branou a můj první kontakt s jógou. Klasická jóga, hatha jóga totiž nebyly v té době tak rozšířené a informačně dostupné. Později jsem cítila silnou potřebu osvojit si i hlubší techniky relaxace a nutnost udělat další krok ke zjemnění. Toužila jsem se dozvědět více o dechu, o pránájámě, potřebovala jsem tříbit vnímavost ke svému tělu. Hledání mne dovedlo k hatha józe a k přístupu Dynamic Yogy Godfreyho Devereuxe, který mě hluboce oslovil.

Mají podle tebe jóga a tanec něco společného?

Obojí přirozeným způsobem rozvíjí schopnost uvědomělého pohybu a dechu. Obě činnosti kladou na člověka podobné nároky. Je třeba vnímat své tělo, uvědomovat si jej v jeho celistvosti, uchovávat a rozvíjet jeho přirozený potenciál. Obě činnosti nelze pojmout pouze jako čistě fyzickou sebereflexi. Nestačí pouze si uvědomit fyzické a fyzikální limity. Je třeba v ten stejný moment vnímat myšlenku, která svaly a klouby rozpohybuje, je třeba též vnímat v každém momentu a soustředěně své duševní rozpoložení, podobnou měrou klid a neklid.

Jóga a tanec se výborným způsobem překrývají a doplňují. Jóga nevrcholí v žádné expresivní fázi, je vnitřním tancem a zastupuje tu část sebevnímání, která je čistě introvertní. S tancem se potkává v jakémsi stádiu pučení před rozkvětem. Tancem se usebrání transformuje do vnějšího projevu. Skryté se stává viditelným. Klid a ladnost myšlení se dere na povrch v podobě plně vědomého pohybu.

Limit neexistuje

Lidé často dlouho sbírají odvahu, než začnou cvičit jógu, nebo dokonce tančit. Brání jim v tom obava z kroku do neznáma, jakýsi ostych, nebo dokonce stud. Jak pracuješ s lidmi, kteří jsou na samém začátku?

V případě jógy se snažím nepropagovat ji jako takové to, jak se dává noha za krk. Takové pojetí jógy většinu lidí odradí, demotivuje je. Chápu význam flexibility lidského těla coby tanečnice velmi dobře, ale začátečník nepotřebuje nějakou hyperflexibilní show. Obvykle potřebuje znovu získat respekt ke svému tělu, potřebuje ho citlivě rozpohybovat, prodýchat a znovu zapojit časem ochablé partie, které zlenivěly zcela mimo jeho vědomí. Je potřeba krůček po krůčku a s maximálním respektem přivést části těla z jakéhosi "bezvědomí" zpět do klientova uvědomění. Jóga je komplexní nauka o tom, jak být laskavý ke své duši a tělu.

Na lekcích tance se snažím poskytnout bezpečné zázemí a být dobrým průvodcem. Snažím se iniciovat vzájemnou podporu účastníků tak, aby se vytvořil přátelsky kolektiv, a začátečníkům pomáhám s technickou výbavou pro první krůčky k uvolnění paží, šíje, boků a postupně celého těla. Tento způsob pak společně rozpracováváme. Usiluji o to, aby si tanečník skrze tanec uvědomil svobodu odlehčenou od tíhy studu a aby tento princip obohatil a rozradostnil jeho život. Pohled na takto "rozkvetlého" tanečníka, který původně přišel plný pochybností, je pro mne velkou satisfakcí a zdrojem osobního štěstí. Věřím totiž, že zkušenost tance je užitečná a přenosná i do jiných oblastní lidského života. Znovuobjevením tance se navracíme ke schopnosti vnímat impulz, rozvinout ho, nezastavit se v pohybu, učí nás povolit v napětí, nebo naopak energicky vyrazit, přejít plynule z pozice do pozice, skočit a měkce dopadnout.

 Dagmar Voudouragkaki
Autor: 
Taka Tuka Photo

Jsem taneční analfabet. Můžu i tak přijít na tvé taneční lekce?

Samozřejmě, může přijít kdokoliv. Nepřemýšlím o taneční úrovni či pohybovém nadání, neřeším věk, neučím lidi tanec s cílem udělat z nich tanečníky schopné realizovat složité choreografie. Uvažuji prostě. Učím lidi tančit, fyzicky i psychicky se vnímat, přirozeně se hýbat, emotivně se projevovat bez obav a stresu, který devastuje naše těla, pokud mu to dovolíme. Limit neexistuje. Slovo "učit", přestože jsem ho použila, mi například vůbec nepřijde jako výstižný výraz pro to, co na svých lekcích dělám. Tanec je projevem tak přirozeným, že pomáhám ho každému spíš znovu objevit. Pomáhám k němu dojít jako ke svobodě domova, do které se člověk navrací z dočasného exilu.

Pokud provádím člověka pohybovou sekvencí v rámci taneční vazby, je to pouze prostředek k uvolnění. Je to struktura, které se může chytit, aby v začátcích netápal, cítil oporu pro kroky. Cílem je ale nezávislost a pozvolná tvůrčí emancipace. O to samé se snažím i na svých lekcích jógy. Mým přáním není mít klienty závislé na mých lekcích. Jsem ráda, když se vrací a vážím si toho, ale největší radost mám z toho, když lidé jógu či tanec integrují do svého života a zvládnou po cestě jít i sami bez vedení lektora.

Lektoři jógy často odkazují na své učitele, jsou pro ně zdrojem inspirice. Také ti někdo takto silně utkvěl v srdci?

Učitelé byli v mém životě velmi důležití a stále jsou. Hluboko zakořeněná je vzpomínka na pana doc. Jiřího Pelikána, který mne učil na Pedagogice v Praze. Když jsem seděla naproti němu při přijímacím pohovoru, věděla jsem, že se setkávám s někým výjimečným. A snad to není jen má domýšlivost, ale měla jsem pocit, že jeho zkušená osobnost rozeznala mé odhodlání. Vždy, když pak vešel do třídy a my se setkali pohledem, cítila jsem přirozený respekt, který byl podložen jeho velkým pochopením a laskavým přístupem. Jeho autoritě jsem se s pokorou podřizovala. Neuměla jsem si představit, že bych ho měla zklamat. Myslím, že to věděl. Po patnácti letech, kdy učím tanec, a devět let jógu, jsem se s ním chtěla setkat a poděkovat mu za toto důležité setkání. Nedávno jsem se však dozvěděla, že na jaře minulého roku zemřel. Bohužel, odkládala jsem poděkování příliš dlouho. Dodnes mne to mrzí, zbytečně jsem váhala. Jsem mu stále vděčná, že si mne svou důvěrou zavázal prakticky navždy. Stále vlastně střeží mou pedagogickou zodpovědnost.

Silně mne svými knihami i osobně inspiruje také Rob Preece, který střízlivě a s obrovským nadhledem propojuje tibetský buddhismus s jungovskou psychologií. Pokud mám možnost, vždy když přijede do Čech, účastním se jeho seminářů, které jsou kombinací přednášek a meditací. Mám ráda jeho klidný a kultivovaný humor, trpělivost, schopnost naslouchat a výstižně pointovat tok svých myšlenek. Setkání s ním je vždy silný zážitek jakéhosi ušlechtilého lidství.

 Dagmar Voudouragkaki
Autor: 
Taka Tuka Photo

Řecko, klid v neklidu

Máš tolik krásných fotografií! Jak vznikají?

Autorem fotografií je můj muž Janis. Svou práci velmi miluje a dělá ji s jistotou a velkým citem. Snaží se pracovat v ucelených sériích. Na každou sérii máme intenzivní společnou vzpomínku. Při fotografování nemyslíme jen na účel, je to prostě náš způsob, jak být spolu na krásných místech. Oba jsme dost temperamentní, a tak někdy vznikají fotografie v poklidu, jindy je série doslova vyřvaná. Když se Janis soustředí, dává jen strohé a velmi příkré pokyny. Máme však už dlouhou vzájemnou zkušenost, takže jsem se naučila vnímat a tušit předem, o co usiluje. On se naopak naučil trochu mne při focení šetřit, i když často bývá prudce rozhodný až umanutý. Rozumíme ale vzájemně svým vášním a podporujeme se. Vážím si ho pro to, jakým způsobem svou práci dělá. Vnímám, že nedělá rozdíl v tom, pro koho pracuje, vždy se osobně angažuje vším, co má coby člověk k dispozici. Vnímá v jemných nuancích a o konceptu důsledně přemýšlí. Stále se vzájemně učíme. On mne pevnosti, já jeho uvolnění. Většina fotografií vzniká na různých místech v Řecku.

Rychlokvíz

Oblíbená jógová pozice
Nedělím pozice na oblíbené a neoblíbené.

Optimální čas na jógovou praxi
Kdykoliv.

Oblíbený sport či aktivita (vyjma jógy)
Plavání v moři.

Nejoblíbenější jídlo, kuchyně
Ryby, datle a řecký salát "chorta".

Nejoblíbenější nápoj
Voda.

Oblíbená barva
Bílá.

Oblíbená hudba
Michalis Tzouganakis, Dimitris Mitropanos a Nick Cave. Chlapi, o které se můžu opřít.

Oblíbené zvíře
Pes, naše whippetka Malou.

Oblíbený školní předmět
Moc oblíbených nebylo.

Oblíbené domácí práce
Mám jen ty neoblíbené.

Zmiňuješ Řecko. Už jen vaše společné příjmení Voudouragkaki dává tušit, že jde i o něco víc než jen srdcovou záležitost...

My oba s Janisem Řecko milujeme, a důvodem není jen jeho řecká krev. Řecko jsem si prostě zamilovala, nejen pro jeho slunečné období. Řecko je zemité a silně inspirativní, dynamické. Lidé jsou schopni jakéhosi klidu v neklidu. Umí své vášně projevit slovy, gesty, tancem. Jižní Kréta, kterou máme s mým mužem nejraději, je navíc krajina velice hornatá a syrová. Kámen pevniny dává základ pro pevný postoj, moře pak nabízí dojem nekonečného prostoru pro myšlenky. Jedno druhé přirozeně balancuje, což je něco, čeho se nám při sebelepší vůli a úsilí ve městech nedostává. Krajina nás formuje a šíře obzoru je čímsi, co chybí zdejší krajině.

Odtud tedy přišel nápad na uspořádání jógového pobytu v Řecku?

Pobyt v Řecku jsem plánovala již dlouho. Když jsem na jednom jógovém kurzu poznala Lucii, bylo velmi brzy jasné, že pobyt budeme organizovat spolu. Máme podobný temperament a chuť dělat věci naplno a s vášní. Chtěla jsem lidem, kteří ke mně chodí na lekci tance, jógy, ale i lidem, kteří jsou tancem či jógou zatím netknutí, zprostředkovat zážitky přímo v Řecku.

Prostředí, které jsme vybraly, se nám jeví jako ideální a od začátku jsme věděly, že chceme zpřístupnit mnohem víc, než jsou lekce jógy a tance. Řecko je totiž nádherná příroda, lidé mají otevřená a štědrá srdce, jsou vlídní a pozorní. Řecko tepe životem a své krásy zjevuje člověku prostě a přehledně. Z toho se dá pak dlouho čerpat v prostředí, které zdaleka tak přehledné není. Je to země bohatá na inspiraci a vím z vlastní zkušenosti, že u malého stolku se silnou kávou, nebo naopak u velkého společného stolu při večeři, si člověk může uvědomit věci, po kterých dlouho prahnul, ale doposud na ně, z nějakého důvodu, pochopením nedosáhl.

Petra dříve pracovala jako televizní reportérka, dnes má na starosti chod redakce Jógovin. V dětství závodně plavala a později pak o medaile bojovala na veslařském skifu. Jógově se považuje za věčného aštangového začátečníka. Má ráda hory, na kole i pěšky, a je spoluzakladatelkou jógového obchodu YogaGuru.cz

Kam dál?

ROZHOVOR: O kouzelných bylinkách a Ki józe se Simonou Tancerovou
Simonu Tancerovou zřejmě znáte jako moderátorku oblíbeného pořadu České televize Kouzelné...
ROZHOVOR: O jógovém freestylu bez ómování a sanskrtu
Žádné óm v úvodu ani v závěru lekce, místo toho na lekcích Strala jógy hraje moderní...
ROZHOVOR: Milovaná i nenáviděná jógínka Kino MacGregor
V jógovém světě je tak trochu kontroverzní osobností: nosí krátké šortky, maluje se i...
Zpět k přírodě, zpět k sobě: přes jógu, byliny a duchovno
Pocházím ze Zlína, na severní Moravu jsem přišla studovat a nyní žiju v Rychvaldu. Už...
Go to top

Nejbližší akce

Bretaňské jógové dobrodružství
Pátek, 28. Červenec 2017 - 10:00
Summer sadhana camp aneb taková malá Indie na statku
Pátek, 28. Červenec 2017 - 17:00
Hormonální jóga pro ženy dle Dinah Rodrigues
Pátek, 28. Červenec 2017 - 17:00